Svycarsko a Nizozemi patri podle ruznych kriterii mezi staty s nejvetsi vedeckou produkci na hlavu na svete. Jako pro vsechny zeme s vysokou urovni vedy, charakteristickym rysem pro ne je existence a vzajemna propojenost vedy a vyzkumu na univerzitach a statnich vedeckych ustavech s komercnim vyzkumem. Ze statnich vedeckych ustavu jmenuji treba Paul Scherer Institut ve Svycarsku, ktere krome jineho profituje i z rady evropskych ustavu na svem uzemi jako je treba CERN. V Nizozemi jsou to zase Nederlandse Organisatie voor Wetenschappelijk Onderzoek (NWO), ktere zahrnuje i nadaci FOM (Fundamenteel Onderzoek der Materie) na jednom z jejichz sesti ustavu pracuji. (Pro podrobnejsi informace o strukture a rozpoctu NWO a FOM viz jejich webove stranky.) Dulezite je, ze ve vedecke kariere se da pokracovat jak ve statnim tak i v soukromem sektoru, zatimco u nas prechod do soukromeho sektoru temer bez vyjimek znamena jeji konec. Casto se stava, ze vedec prechazi napr. z firmy Philips na univerzitu nebo statni vedecky ustav a obracene. O vysoke urovni komercniho vyzkumu ve Svycarsku a Nizozemi svedci napriklad, ze Nobelova cena za objev vysokoteplotni supravodivosti putovala do laboratore IBM v Ruschlikonu nedaleko Curychu, na objevu kvantovane vodivosti tzv. bodovych kontaktu se vyraznou merou podileli vedci z laboratori firmy Philips, atd. Rozhodne neni pravda, jak zaznelo v clanku D. Stysa, ze vyzkum v techto zemich se provadi vyhradne na vysokych skolach.
Za hlavni pricinu vysoke urovne vedy v techto zemich povazuji to, ze jak Svycarsko, tak i Nizozemsko jsou staty s relativne nizkymi danemi pro nadnarodni spolecnosti s moznosti odectu dani venovanych na vedu a vyzkum, coz u nas stale jeste chybi. Prave v techto danovych pomerech a v aktivni investicni politice vidim klic k uspechu techto zemi. Omlouvam se za tu frazi, ale jsme opravdu soucasti jedne globalni ekonomicke vesnice a velke firmy, ktere jsou schopny stimulovat jak nasi ekonomiku tak i vedu a vyzkum, se usadi tam, kde je to pro ne nejvyhodnejsi. Rovnez by mely byt osvobozeny od dani dary, ktere smeruji na nase ustavy ze zahranici. Donedavna jeste platilo, ze musely casto zustat na celnici, protoze ustav nemel penize na to, aby zaplatil clo. Diky svemu danovemu systemu a investicni politice Svycarsko a Nizozemi prilakaly radu svetovych firem, pro ktere se tam vyplati delat vedu a vyzkum, a to i pres relativne vysokou mzdovou narocnost. Staci se pouze podivat na loga spolecnosti v prumyslovych zonach na predmesti Curychu nebo Amsterodamu. Ve vytvoreni investicni pritazlivosti nasi zeme lezi rovnez klic jak k budoucimu rozvoji vedy a vyzkumu u nas, tak i k nasemu budoucimu hospodarskemu rustu.
Poptavka po kvalifikovanych kadrech ze strany velkych spolecnosti, myslim tim s PhD, vedla k
Vstupenkou do vyzkumnych ustavu nadnarodnicich spolecnosti, jako je treba ABB, Ciba, Nestle, Novartis a Roche ve Svycarsku, anebo Philips, Shell a Unilever v Nizozemsku je dosazeni PhD kvalifikace. Pro tyto spolecnosti je vychova PhD pracovniku nakladna a radeji chteji hotovy produkt, ktery jiz presvedcil o svych schopnostech behem sveho postgradualniho studia. Bez PhD je prakticky nemozne pracovat v komercnim vyzkumu. Soucasne, dosazeni PhD kvalifikace umoznuje nalezt uplatneni i v ruznych manazerskych a konzultacnich firmach s radove dvojnasobnym nastupnim platem nez ve statnim sektoru. V obou zemich konci v komercni sfere temer 80% pracovniku s PhD.
Poptavka po pracovnicich s PhD pak vedla k tomu, ze jeho dosazeni se stalo prostredkem ke slusnemu zivobyti. Jestlize u nas v podvedomi rady lidi je vedec stale synonymem pro napul cvoka, ktery nema ani na to, aby si mohl dovolit pivo v centru Prahy, ve Svycarsku a Nizozemsku je to clovek, ktery se nemusi bat o to, zda uzivi rodinu ze sveho platu. Napr. ve Svycarsku je nastupni plat pro vedeckeho pracovnika (s PhD) v soukromem sektoru kolem 8.000 SFr (cca. 5500-6000 SFr na univerzite) a velice brzy dosahuje pres 12.000 SFr. Onech 8.000 SFr je rovnez nastupni plat pro absolventa vysoke skoly v bance, dalsi mzdovy postup je ale vyrazne pomalejsi. Je zapotrebi se hodne otacet v soukromem sektoru, aby clovek dosahl platu nad 15.000 SFr, coz je plat vysokoskolskeho profesora. (V Nizozemsku, dle tzv. Dutch Civil Servants Code A scale, plat vysokoskolskeho profesora mohl v roce 2000 dosahnout 13.027 NLG mesicne, plat asistenta (universitair docent) 9.150 NLG mesicne.) Jedna se o velice slusny plat i na Svycarske pomery. Pro srovnani, rodinny dum se da pronajmout od cca 2200 SFr/mesicne, slusny dvoupokojovy byt v tichem prostredi s trochou stesti za cca 1000 SFr/mesicne, jidlo v restauraci Girardel, jedne z nejdrazsich a nejvyhlasenejsich ve francouzsky mluvici casti Svycarska, stoji cca 250 SFr a oficialni hranice ``chudoby'' se pohybuje kolem 2000 SFr. Kariera vedce je pro radu lidi radnym a plnohodnotnym zpusobem, jak si slusne vydelat. S vyjimkou Britanie, v kazde zemi, ve ktere jsem doposud pracoval, jsem jako postdok nebo tzv. `research associate' pobiral plat rozhodne vyssi nez je prumerna mzda v dane zemi, casto temer jeji dvojnasobek. (Situace v USA je v tomto ohledu obdobna. V rozvojovych zemich, jako je treba Brazilie, Cina, nebo Indie muze byt plat vysokoskolskeho profesora i vice nez desetinasobkem prumerne mzdy.) Pri svem navratu do Ceske republiky by byla ma hruba mzda, a to po vice nez 11 letech praxe (vcetne PhD studia) stale nizsi nez prumerna mzda u nas, ktera se ted odhaduje kolem 11.000 Kc. O platech zamestnancu verejne spravy, kteri demonstrovali za zvyseni svych mezd, se mne muze jenom zdat.
Trh pracovniku s PhD je poporovan i jinymi zpusoby nez poptavkou z komercni sfery. Svycarsko jako bohata zeme jej podporuje spolecne s prenosem informaci a technologii i tim, ze pres Swiss National Science Foundation (SNSF) sponzoruje kolem 200 PhD studentu a postdoku rocne, aby si udelali rocni staz na spickovem pracovisti v zahranici. Kdyz potkate svycarskeho PhD studenta na IAS v Princetonu anebo na Harvardove Univerzite, se slusnou pravdepodobnosti je tam proto, ze sveho zamestnavatele nic nestoji. Trh pracovniku s PhD je podporen v Nizozemi zase tim, ze pracovnik ze zahranici (expert having specialist knowledge not available in Holland) ma slevu na danich az 35%. Pro srovnani, u nas se Karlova Univerzita nechvalne proslavila tim, ze misto docenta a profesora muze dostat pouze ten, kdo na ni jiz ucil minimalne 5 let. V clanku o xenofobni Karlove Univezite o tom informoval i predni casopis Nature. Mate Nobelovou cenu, jste unaven Univerzitou v Princetonu a chcete misto na Karlove Univerzite? Mate smulu.
Hlavni pricinou vysoke vedecke produkce Svycarska a Nizozemi je prave vytvoreni trhu pracovniku s PhD. To ma za nasledek dve skutecnosti. Jak je znamo, delat vedu se neda naucit z lavic poslucharen vysokych skol, kde se mohou ziskat akorat nezbytne zaklady, ale pouze tak, ze student asistuje na vedecke praci, nejlepe v zavedenem tymu. Ne nadarmo se traduje, ze 95% dobrych vedcu jsou studenti dobrych vedcu. Vice nez PhD te ktere univerzity proto zalezi, ktery profesor resp. skolitel vyskolil daneho studenta. Ze strany studentu je tim padem vetsi tlak nez u nas udelat PhD u dobreho vedce, protoze je zarukou dalsiho zamestnani. Na druhe strane, ten kdo vedu dela aktivne vi, ze nejlevnejsi a nejvykonnejsi pracovni silou jsou PhD studenti. Pravidlo, ktere plati bez vyjimky, a ktere popsal ve sve autobiografii nositel Nobelovy ceny, rusky fyzik Kapica, je, ze na kvalitu vedeckeho ustavu se da usoudit dle poctu PhD studentu, ktere zamestnava. Jak ve Svycarsku tak i v Nizozemsku je vytvorena idealni situace pro zavedeneho vedce - ma zabezpecen prisun postgradualnich studentu a nemusi se prilis starat o jejich uplatneni. Je totiz striktne dodrzovanym pravidlem, ze po dosazeni PhD musi student odejit pryc. Vedec, jehoz studenti zacnou mit problemy s uplatnenim rychle straci pocet svych PhD studentu, cimz jeho vykonnost a tim i prisun penez klesa.
Pri omezenem poctu prostredku, ktere plynou u nas do vedy a vyzkumu a pri soucasnem neexistujicim trhu pracovniku s PhD jsou vyse uvedene samoocistne mechanismy u nas zanedbatelne. Zatimco profesor v Nizozemi nebo ve Svycarsku bezne vede pres deset PhD studentu, pritom nic neobvykleho neni ani kdyz jejich pocet presahuje dvacet, u nas stezi presahne pocet prstu jedne ruky. Nasledne schazi tlak na univerzity, aby zamestnavaly spickove vedce. Myslim, ze je na nase pomery prilisnym luxusem, kdyz to malo, co dosahuje svetoveho standartu, je odrezano od vyucovaciho procesu. Domnivam se, ze spise nez do kateder, ktere casto vevodi jeden profesor, by mely byt vysoke skoly organizovany do malych tematickych institutu s nekolika profesory jak je to treba na EPFL, ETH, anebo Univerzite v Amsterodamu. Nemyslim, ze je to pouze vina pracovniku Akademie, ze spoluprace s vysokymi skolami neni optimalni. Casto jsou spise radi, ze je nikdo cizi nevyrusi ze zavedenych pomeru. O xenofobii Karlovy Univerzity jsem jiz psal. Rovnez nevim o zadnem svem znamem, ktery by byl kontaktovan tuzemskou univerzitou, a to i pres vynikajici vysledky, ktere rada z nich dosahuje. Naprosto u nas schazi, co je v Nizozemi udeleni tzv. ``Pionier status". Mlady vedec, ktery ukoncil postgradualni studium anebo postdoktoralni pobyt na spickovem pracovisti a dosahl vybornych vedeckych vysledku muze dostat nekolik milionu NlG na dobu 5 let aby zalozil svuj vlastni tym.
Zaverem bych chtel jeste jednou zduraznit, ze klicem k nasemu budoucimu uspechu je vytvoreni investicni pritazlivosti nasi zeme, a tim vytvoreni podminek k tomu, aby pro nadnarodni spolecnosti bylo vyhodne se u nas usadit a investovat do vyzkumu. Umozneni toho, aby velke i male firmy mohly odecist naklady na vedu a vyzkum ze sveho danoveho zakladu povazuji za alespon stejne dulezite jako pozadavek, aby na vedu a vyzkum smerovalo 0.7% naseho HDP.
(Prispevek do czechsci, unor 1998)
Alexander Moroz